Co člověk, to příběh.
A jak podobné si některé z nich jsou… Třeba ty o bolesti.
Vrací mě k sobě samé, otvírají schránku.
Kolikrát jsem začínala od znova.
Kolikrát zamačkávala slzy.
Kolikrát jsem si říkala: Co dělám špatně? Proč zrovna já, když mám pocit, že dělám všechno správně. (Až moc.)
To bylo v dávné minulosti.
Později jsem pochopila něco, co asi úplně nejde vyjádřit slovy. To si člověk musí odžít.
Můj „výstup“ z takového poznání byl ten, že už jsem nikdy nezačínala znovu.
Já už radši nikdy nepřestala.
Jen jsem na to šla chytřeji.
Nebo – někdo by možná řekl – opatrně.
Ať si každý myslí i říká, co chce.
Každé tělo i duše jsou jiné.
Opatrně, ale pravidelně. Každodenně.
Nechci psát, jak pyšná jsem.
Protože nejsem pyšná.
Jsem šťastná. A pokorná.
Že ve svém věku a po tom všem udělám stovku dřepů, desítky kliků, spoustu funkčních drilů a cviků.
Chci psát, jak šťastná jsem,
že jsem po tom všem došla až sem.
Můj příběh mě přiměl přečíst knihu profesora Koláře Labyrint bolesti a jak se v něm neztratit, hned jakmile se objevila na pultech.
Vaše příběhy, kterým tak ráda naslouchám – když spolu hledáme lehčí bytí a snazší žití – mě přiměly zhltnout ji znovu.
Je v ní tolik inspirace!
Že existují tři druhy – nebo spíš zdroje – bolesti.
Že emoce a stres jsou vždycky součástí bolesti.
Že dlouhodobá bolest vede k tomu, že nervová soustava zvyšuje svou citlivost.
Že chronické bolesti často potkávají lidi, kteří si na sebe kladou vysoké nároky – a nejsou schopni je plnit.
Že dráhy bolesti jsou ve významném vztahu s těmi nervovými.
Což si často neuvědomujeme – nebo nechceme připustit.
To už je můj vlastní postřeh.
Nechceme si tam to „neuro“ připustit. A už vůbec ne „psycho“ (soma). Protože:
„Nejsem přece blázen!?!“
Ne.
To, že je bolest spojená s naší hlavou a nervy, neznamená, že si ji vymýšlíme.
Znamená to, že jsme celiství.
A že někdy bolí i to, co nemá jméno.
Doporučuju vám tu knihu přečíst.
A naslouchat sobě.
Opravdově. (Nejtěžší úkol.)
A hlavně: není třeba přestat cvičit. Naopak.
Jaká kapitola bolesti vás nejvíc proměnila? Co vám pomohlo dojít až sem?
Budu ráda, když mi o tom napíšete nebo se přijdete svěřit na trénink.
A pokud cítíte, že je čas začít (nebo nepřestat), jsem tu.
Beata BB
Kolář Pavel: Labyrint bolesti a jak se v něm neztratit. Vyšehrad, 2025.
