Jak se držet v dobré náladě a kondici i s chronickou nemocí

Kniha Jak se držet v dobré náladě a kondici i s chronickou nemocí má za sebou svůj křest. Ten se vyvedl moc pěkně. V pohodové lidské a přátelské atmosféře.

S jeho organizací mí hodně pomohla Eva Součková, a sama se pak ujala i moderování akce. 

Úvodem byl představen tým tvůrců knihy, tj. autorka a manželé Lenka a Dalibor Peřinovi.

Nad kolébkou stáli hned 3 celebrity: Moudrá sudička Dáša Hetclová, kmotr na dálku profesor Miloš Táborský a živě přítomný Michal Broš.

Dáša, Michal, Eva a já autorka jsme každý přečetli krátký úryvek ze křtěné knihy, odpověděli na otázky moderátorky. Kmotr na dálku nás pozdravil zdravicí, kterou nám přetlumočila Eva a pokropil naši událost vynikajícím šumivým vínem. Předtočený pozdrav přišel i od Hanky Rainer, mojí spolužačky a kamarádky, lékařky trvale žijící v Zell am See, která moji knihu četla jako úplně první, ještě daleko dřív, než jsme s Peřinovými začali pracovat na její podobě. Bylo to moc milé a nečekané, když se Hanka objevila na plátně v sále, moc děkuji Hani a Evi.

První, kdo knihu viděli v té vytištěné podobě, byli všichni ti výše vyjmenovaní. Moc hezky svoje pocity z publikace vyjádřila Dáša, a mám povolení je sdílet. Tady jsou:

"Dobrý den všem přítomným, děkuji za slovo.

Dnes ráno, když jsem brala do ruky diář pro rok 2024 s názvem V rytmu oslav, musela jsem se usmát, protože mě na začátku roku vůbec nenapadlo, co všechno může s BB letos slavit.

Bei mě v pondělí poprosila, jestli bych byla jedna ze sudiček na křtu její knihy, byla jsem tak potěšena, že jsem bez rozmyslu souhlasila. Taky komu jinému taky říct hned ano. Odpoledne na mě dolehla tíha zodpovědnosti a když vás v tom velkém počtu ještě vidím, mám až knedlík v krku. A aby zaznělo všechno to důležité, co bych chtěla ke knize říct a vy jste si nemuseli díky mé upovídanosti brát i pyžama, vzala jsem si psaného pomocníka, abych neztratila nit.

Být sudičkou knize, které má smysl a byla tvořena s nejlepším úmyslem pro druhé, je pro mě čest.

Ale teď už přeskočím k samotné knize. Měla jsem díky osudu (on to tak vždycky nějak zamotá) možno držet v rukou knížku mezi prvními. Měla jsem na ni čas. Čas na to, prožít si ji, a vzít si z toho to podstatné pro mě.

V životě jste si určitě koupil každý z vás spousty „chytrých“ knih, které nás měly někam nasměrovat, naučit, posílit, a které jste z různých důvodů nedočetli. Tam míří můj první postřeh k samotné knize. Kniha je tak akorát tlustá, aby neodradila a měli jste chuť si ji vzít a číst, má fota cviků, které vypadají lehce a smysluplně a jako třešnička na dortu jsou k dispozici i videa. Cvičení, které je nám nabízeno pomocí obrázků, popisků a QR kódů, je poskládáno tak, že se nezalekne začátečník a neodradí to ani zkušeného cvičence. A přiznejme si, že ten, kdo knihu četl, tak hned při čtení kroutil rukama a nohama klidně i v županu. A to je myslím smysl celé knihy „chtít začít“. Celé je to psáno a sestaveno natolik čtivě, že při prvních stránkách vás přepadne pocit, že konečně zvládnete tu důslednost a pravidelnost, která je pro cvičení důležitá.

Cením si velmi toho, že za nás Bei přežvýkala nespočet studií, odborných článků, knih a pak nám s lehkostí její vlastní naservírovala to nepodstatnější z toho vědění o těle, o ose mozek - střevo, já si dovolím tvrdit o ose mozek – palec u nohy, o světle, spánku, dýchání, pohybu. Ve všech těch písmenkách jsem cítila „mysli na sebe, měj se ráda, rozmazluj se, žij!“ 

Kniha nepatří mezi ty, které přečtete jedním dechem u sklenky vína. Často mě zastavily otázky, které se jen tak mimochodem mezi řádky objevily, a donutily mě se zamyslet, jak to mám já.

Uvědomila jsem si, že kniha vlastně není zaměřena jen na boj s ulcerózní kolitidou, ale vše, co je tam popsáno, je šité na míru jakékoli dlouhodobé či chronické nemoci, mezi které řadím i nemoci duše. A je jen na nás, jak to uchopíme a jak s těmi informacemi naložíme a zhodnotíme je.

Jednou větou je to kniha „o nás – pro nás – od tebe“!!!

Knize přeji, ať se stane inspirací, motivací co největšímu počtu čtenářů, kteří při zavření poslední kapitoly řeknou „Jdu do toho“!

Na úplný závěr bych si dovolila přečíst krátký úryvek z knihy, který se věnuje spánku a vybrala jsem si ho proto, že je to jedna z oblastí našeho života, kterou často odsouváme na poslední místo naší pozornosti.

Přeji vám hodně sil a děkuji za pozornost!"

Bratr autorky Michal Broš přečetl úryvek o prospěšnosti pohybové aktivity a pravidelného cvičení i při autoimunitním onemocnění. A sám, svým vlastním příběhem a zkušeností s autoimunitní poruchou střev, vyjádřil to podstatné. Ačkoliv mu v jeho 21 letech řekli, že se nejspíš bude muset rozloučit s hokejovou kariérou, on sám se rozhodl jinak. A právě této zápletce s nemocí střev, díky které se naučil mnoho důležitých věcí o výživě i regeneraci,  prý vděčí za tu dlouhou a krásnou kariéru, kterou nakonec ukončil až ve čtyřiceti letech. 

Samotný křtinový akt zahrnoval přání, co sudičky a kmotři přejí knize? Ať se rozletí, co nejdál do světa, ať se prodají všechny její výtisky, ať je inspirací, ať si každý člověk v ní najde to, co právě jemu může pomoci. 

A autorka? Co jsem popřála knize já?

Ať má kniha sourozence, protože já mám bezvadného.

Ať má kniha kámošku, protože já mám bezvadnou.

A ne jednu.

Jak se hned vzápětí potvrdilo. Zuzka Vladyková přišla s básní, kterou sama složila. (Věděla, že jsem udělila zákaz mi nosit jakékoliv dárky, kytky, sekt, cokoliv). Přesto mi prý chtěla něco věnovat. Tak přišla s básní, vytoupila před všechny ty lidi, naprosto mimo veškeré organizace a scénář (tohle nevěděla ani Eva, která mi ráda dělá překvapení) a sama báseň přednesla. Jmenuje se VYZNÁNÍ, a její text mi doteď emoce, emoce, emoce, úsměv, slzy, štěstí, radost, husí kůži nahání.

Děkuji. Miluji.

Pak byla autogramiáda. Snad se dočkali všichni, kteří trpělivě vystáli frontu a zůstali s námi až do konce večera. 

Bylo to moc krásné. Tak moc, že jsem se přistihla při myšlence, že ten křest byl lepší, než je ta kniha. Aha, tak honem uklidnit emoce, (povolat Citlivou průvodkyni), protože i ty krásné emoce, když je jich moc, mohou šťouchnout tuhle autoimunitní poruchu. Právě v těch situacích, kdy jedete naplno, a hodně, i když vám to všechno dělá radost, tak ty endorfiny velmi často zastírají a překrývají únavu, která už si nějakou dobu říká o slovo.

Ať se daří knize, ať najde co nejvíc přátel mezi čtenáři, a ať má brzy sourozence.

Děkuji Vám, že jste si to užili. Děkuji moc za fotky a videa, Míše, Jitce, Vám všem.

Na zdraví nám všem!

Beata BB

P. S. Kniha není návodem ani příručkou, nečekejte od ní nic takového. I to zaznělo na křestu. Může vás inspirovat, přivést k zamyšlení, ale ten zbytek, to je mezi vámi a vaším tělem, mozkem, střevem. 

Poznámka / Tiráž

Kromě osobního příběhu obsahuje i praktický "cvičář" - obrázky a videa jako inspirace k variabilnímu pohybu.

Autor:Beata Barbořík Brošová
Jazyková korektura: Lenka Peřinová
Fotografie: Dalibor Peřina
Grafický návrh přebalu: Dalibor Peřina
Typografická úprava: Dalibor Peřina
Tisk: Palec.net

Olomouc, 2024/1. vydání
Cena: 495,- Kč / 20 Eur.

Všechna práva vyhrazena.

ISBN: 978-80-11-05189-1.