Čas pro Jamy a Nijamy

30.10.2022 07:29
Volá mi Dan, můj klient a kamarád, a říká, "víš co, cvičení je jedna věc, ale ty nám hlavně piš!" Ha. Připomnělo mi to jiného kamaráda, jogína...

Jmenoval se Gustav, což o něm věděla jen hrstka lidí, všichni mu říkali Gu. Tenkrát jsem to brala Gu jako Gustav, už léta ve vzpomínkách mám ale Gu jako Guru. 

Byl na první pohled podivín. Věčně zahloubaný do sebe, hubený, chodil spoře oblékaný, oficiálně nikde nestudoval, nikde nepracoval, skromně žil. Chůzi měl takovou loudavou, přitom vzpřímenou, krásnou. Pohled měl zvláštní, jakoby se na nás všechny díval z výšky, přitom ne nadřazeně, spíš nadneseně. Jakoby se očima smál našim světským starostem. Ale ve skutečnosti se nikdy ničemu a nikomu nevysmíval. Byl velmi chápavý, laskavý, moudrý.

Měl hluboký vnitřní oheň.

Praktikoval a žil jógu, jenže ani to o něm spousta lidí netušila, nehlásal to do světa, navíc toužil z tohoto našeho zmizet.

Tvrdil, že ten svůj vnitřní oheň umí ovládat, že je to jeho energie.

Dechem a meditací.

Taky říkal, že každý člověk má na výběr, z čeho si poskládá svůj žebříček životních hodnot, a že nad ničím jiným jednotlivec kontrolu nemá. Že "všechno to tam venku" je větší než lidstvo samo.

Já tenkrát byla o třicet let hloupější, než jsem hloupá dnes. Bavilo mě víc cvičit, fyzicky, než se zabývat těmi řečmi a jejich významem. A abych si sedla, ztišila se a dýchala a nic, no tak to vůbec nebylo nic na mě. Ale věci, které se mi vybavují ve vzpomínkách o Gu samotném, mi teď už docházejí až moc a zapadají na svá místa.

Nevím, jestli je Gu tehdy nazýval jamy a nijamy, ale soubor svých životních postojů, pravidel sebeovládání či zdrženlivosti měl:

I když se mu mnozí vysmívali, on sám se nevysmíval nikomu, o nikom nemluvil špatně. 

Říkal, že nic nepotřebuje, že věci, které se dají koupit, mu žádnou radost ani prospěch nenesou. Naopak, prý některé zbytečně berou místo a energii.  

Pokoj, kde přebýval, jídlo, které jedl, těch pár kousků oblečení, které měl a nosil, všechno bylo skromné, ale kvalitní a čisté.

Na otázku čím se vlastně živí nebo co dělá, co je jeho největší radost, odpovídal, že studuje sám sebe. Stará se o svoje tělo a svou mysl.

Byl spokojený. Neulpíval na výsledku.

 

Pak se vypařil. Už jsem o něm nikdy neslyšela. Věřím, že se dívá na naše světské starosti z vrcholů tibetských masivů, a že je šťastný.

 

To kvůli němu jsem v období třesku jógy v našich zemích nerada slyšela, že někdo, kdo udělá nějakou pozici, je hned jógin. Jógu jsem nepokládala za cvičení, ale za filozofii, životní styl a způsob. A najednou ji "cvičili" všichni a byli jó (g) in.

Pak mě to přešlo a i já si s jógovou praxí i teorií několikrát začala. Bavila mě i šla, protože, jak mi často lidé říkali, (byla) jsem z gumy. Jenže být z gumy není žádná výhra, máte-li hypermobilní klouby, tak postupně s přibývajícím věkem může být jógování tak trochu nebezpečné. Já osobně tíhnu k jin józe, do rovnováhy se svým jang způsobem života i cvičení jaké mě baví. Musím si dávat pozor, jak říkají učitelé "jít na to inteligentně, jemně, nic nepřehánět." Mám svých několik oblíbených restorativních pozic a ty posílám dál klidně a bez obav i svým klientům na zklidnění v závěru dynamických skupinových lekcí.

Ale to sem nepatří. 

Proč vlastně píšu tenhle článek? 

Protože je dušičkové období, podzim, který s sebou nese chmury a neveselé nálady.

Vzpomínám na Gu a jeho slova, že lze ovládat svůj vnitřní oheň. Nenechat si nikým a ničím brát a krást vnitřní energii, naopak, každý den zapalovat svůj vlastní plamen, udržovat ho a třeba i šířit na ostatní. 

Starat se o svoje tělo a o svoji mysl. Každý den. Jít si pro rovnováhu, snažit se o ní.

Když vím, že jsem unavená, odpočinout si včas, neodkládat to na "až bude hotové to a ono". Sama pro sebe bych si měla tenhle řádek ztučnit a podtrhnout. Ztišit se. Na chvíli. Pro mě nejtěžší úkol. Když už nejsem hlučná, abych poutala na sebe pozornost (ó jak moudré je stárnutí), tak chci pořád něco šířit lidem kolem sebe, Vám. Baví mě to, ne, to mi nesaje energii, to mi ji dobíjí. (Anebo si sama sobě nalhávám? Snažím se o upřímnost - Satja - nelhat sobě!).

Čas zvýšené únavy, nemoci anebo jen čas smutného podzimu je dobré si užít jako cokoliv jiného. Nechat v tom čase čas na chvilky užití si smutku, zahloubání se do sebe, ale jen chvilky. Dobře se z nich odráží do starých i nových koníčků, plánů na další časy. 

Nechat čas a prostor na tohle zahloubání i svým blízkým a přátelům. Netřeba násilím a hihňáním za každou cenu snažit se lámat jejich momentální nastavení. Jestliže o těle je známo, že má samo léčivé schopnosti, musí mít tytéž i duše. Což?

Podzimní plamínky radosti? (Každý jsme jiný, co funguje na jednoho, nemusí na druhého). Co třeba tyto? 

  • zdravá míra pravidelného přirozeného pohybu (procházky)
  • koktejl pohybových aktivit, venku i vevnitř, spalující kalorie a podporující svalovou hmotu a zvyšující metabolismus
  • péče o chodidla
  • péče o mozek
  • vědomě aktivizovaní hlídači (aktivace svalů středu těla, zapnout, vypnout)
  • dechové / meditační etudy (13 minut denně)
  • čistota / kvalita potravin a jídla
  • práce / koníčky
  • zvídavost (i ta posiluje celkovou odolnost proti stresu)
  • vlastní žebříček životních hodnot (nesrovnávejme ho s žebříčky druhých, nedychtěme po věcech, které nám nepatří - hmotných i nehmotných
  • barvy a střihy oblečení nechť netlumí/nepřebíjí barvy, které jdou na povrch z nás.

Přeji Vám krásně chmurný podzimní čas!

Pak přijde advent, on už tyhle podzimní opary rozežene.

:-)

 

Mám Vás ráda.

Beata BB