Mistrovský nordic walking

Ve dnech 12. - 13. 5. 2023 se na Uhlířském vrchu v Bruntále uskutečnil závod v nordic walking jako součást světové ligy ONWF. Byly jsme s Evelii u toho. Poprvé v kariéře jako rozhodčí. A taky Dan přijel, jako divák. Máme moc zážitků, které ještě rezonují. Sepisuji je do jednoho článku a říkám si, že by název mohl být Nikdy neříkej nikdy anebo třeba Genius loci na Uhlířském kopci anebo jen prostě Mýma očima.

Celá událost začala společenským pod/večerem v městském divadle. Foyer bylo vyzdobeno krásnými obrazy a šperky paní Renaty Mguni, která byla pak i osobně přítomná. Bylo fajn se v předvečer závodu potkat s ostatními hosty, účastníky a popovídat si. Samotný večer uváděla Jana Štěpaníková a v roli moderátorky si vedla moc dobře. Uvítala všechny VIP osobnosti, pány Marcina Szulce – nejvyššího představitele ONWF a Lukáše Novotného – prezidenta SFNW.

Ještě před nimi ale dostala slovo dáma, naše první dáma nordic walking, nejvyšší představitelka ČMFNW Jana Stejskalová, která k nám promluvila sice na dálku, ale bylo to tak dojemné, že mě to hned na začátku rozbulilo. To od ní jsem se před čtvrtstoletím dověděla o nordic walking, z její diplomky jsme se pak v Olomouci na Fakultě tělesné kultury učili, to ona se nebála věnovat se nordic walking úplně naplno jako své práci, a že to neměla snadné, a kolik práce a času a mentálního vkladu je za ní vidět.  

Že jsem se vybulila hned na začátku, mi pomohlo v momentě, když jsem si šla na pódium pro certifikát čerstvého rozhodčího ONWF. To už jsem se jen přiblble usmívala na všechny moje kolegy nové rozhodčí, včetně naší bbleisure Evy.

Jo, inaugurace nových rozhodčích byla důstojná a fajn záležitost.

A vůbec celý ten kulturní program protkaný moudrými citáty, vystoupeními dětí, zahrálo to příjemnými tóny na moji leisure strunu. 

Sobotní ráno a celé dopoledne jsem se už plně soustředila na první rozhodcovskou zkušenost. Trochu mi to kazil Uhlířák, svým kouzlem, šarmem, atmoškou. Nemohla jsem se dost vynadívat, vynadýchat, vynacítit, vynabažit. Walkeři mu slušeli. Ti, co šli fakt hodně závodně a mistrovsky, stejně jako ti, kteří si chtěli užít tu trasu trochu víc na pohodu. Je to jedno.  Fandila jsem všem stejně. Úkolem rozhodčích nordic walking ONWF je, když vidí chybu, odchylku od správné techniky, poukázat na ni, poučit, edukovat a případně pokutovat. Snažila jsem se, snažili jsme se všichni, celá naše parta, první zkušenost cenná zkušenost. Díky za hlavního sudího Jaroslava Veigluumana a jeho partnerku Michaelu, neměli to s námi úplně snadné, ale taky kdysi začínali, byli s námi trpěliví a v pohodě.

Jak jsme se k tomu všemu s bbleisure Evou dostaly, už jsem zmiňovala. Na začátku února mě oslovil Petr Marek z NW Bruntál, instruktor a člen ČMFNW. Osobně pozval na akci, a zmínil příležitost kurzu rozhodčího. Sice jsem se v té době ještě potýkala sama se sebou a auto/imunitní bouří, ale věřila jsem, že tato už pomine, a budeme mít velkou čest být součástí něčeho ještě většího.

No, a přesně to se stalo.

Nikdy neříkej nikdy, radí moudré říkadlo. Už nikdy nebudu kroutit hlavou nad závodníky nordic walking. I když je mi osobně sympatičtější celé leisure pojetí tohoto sportu, je potřeba jít dál, s trendem, zaujmout mladší a mladší generaci, vysvětlovat důvody, vypíchnout benefity, závody jsou dobrým prostředkem.

Už nikdy nebudu odsuzovat „masovky“. I když je mi osobně mnohem víc sympatičtější leisure pojetí, menší komunity, ve kterých stihnu s každým prohodit pár vět, aspoň něco se o každém člověku dozvědět, nemusí být všechny akce povrchní, neosobní, rychlé a zběsilé, bez ladu skladu.

Jak se mi ukázalo v Bruntále. Ono dvě stovky lidí není zas taková masa, že. Nebo se mi ta masa nějak rozprostřela na tom magickém Uhlířáku nebo nevím. 

Každopádně můj osobní dojem je, že Petr Marek, jeho žena Vendy a Jana Štěpaníková, tři lidé, kteří na koleni, takhle z první a v naprosto rekordním čase co se dnů příprav týká, zvládli připravit dvěma stům lidí ne úplně všední zážitek.

No a samotní walkeři?! Tu naprosto příjemnou a usměvavou atmosféru si vytvořili a drželi po celou dobu oni sami. Většina z nich se usmívala i během chůze v mistrovském tempu na trati.

Jim všem vysvitlo slunce. Ač týden předem vypadala předpověď počasí dost mizerně.

Slunce vysvitne a překoná mraky vždycky, když si to tam “dole” ti všichni zaslouží!!!

Klobouk dolů úplně všem, díky, že jsme mohli být u toho.

A ten Váš “Uhlířák”, no pardon, Bruntál, taková díra, že, a genius loci jak sfiň, a kolik lidí už to teď ví!!!!!

Vendy, Janu, vlastně dvě Jany, a Petra už teď každý zná. Zvládli něco, co podle mě přesáhlo zadané téma a cíl.

Jo, jsem fakt poctěna, že jsem u toho mohla být. Otevřelo mi to oči zase do jiných úhlů, naplnilo inspirací a zase ještě víc prohloubilo respekt, pokoru a úctu k přírodě i člověku.

Děkuji.

Beata BB

Úvodní foto:  Pavlína Konečná