Auto/Imunita v době covidové
Existuje prý více než sto autoimunitních poruch, škodí různým orgánům a částem těla, např. kloubům a svalům, trávicímu traktu, systému žláz s vnitřní sekrecí, nervovému systému, kůži, cévám, červeným krvinkám, každá se projevuje nějak jinak a jako porucha či nemoc nese i svůj název.
Mně zhruba před patnácti léty diagnostikovali autoimunitní ulcerosní kolitidu. Už jsem o tom mockrát psala, že se mi tehdy spustily masivní průjmy s hleny a krví, a po silném relapsu s hospitalizací, umělou výživou i transfúzí krve jsem pak vyvázla z téhle nepříjemnosti biologickou léčbou. Aplikovala jsem si injekce pravidelně sama doma, bylo to fajn a fungovalo dobře víc než deset let. Občas přišel relaps, ale poslední byl někdy před sedmi lety, mám dojem, že už jsem se zkrátka s touhle poruchou naučila dobře vycházet a žít.
Pak přišla doba covidová. U mě tři vakcíny a covid sám. A začaly se se mnou plíživě a nenápadně dít divné věci. Které jsem si s ulcerosní kolitidou vůbec nespojovala, vůbec se jí nepodobaly. Ale, jak se později ukázalo, autoimunitní reakce to byly. Svoje potíže tady nebudu popisovat, jen shrnu: začaly nenápadně někde z kraje roku 2021, rozjížděly se víc, místo, aby mizely, bála jsem se, postupně jsem slábla a chřadla, bolavá a taky vystrašená, že jde o něco hodně zlého. Moje tělo bojovalo proti všemu vlastnímu i cizímu. I proti bioléčbě. Tu mám teď pátý měsíc vysazenou a tu stejnou už nemohu aplikovat. Takže jsem toho času bez bioléčby. Není jisté, co se vlastně stalo, co si s čím nesedlo, bioléčba si nerozuměla s vakcinami nebo s covidem a začala mi dělat peklo? Nebo mi v těle všechno rozhodil COVID-19? Anebo zasáhl nějaký jiný vnější či vnitřní faktor?!
Lékařská vyšetření a krevní odběry vykazovaly v mém těle pěkný humbuk, snad už mám ten největší za sebou. Všechno se pomalu pomaličku zlepšuje. Teda nechci to zakřiknout, ono se z toho všeho rozbrečelo i to střevo, roní krvavé slzy. Což mě stojí dosti železa. Mám ho málo, mám málo i červených krvinek, potřebuji je, kdo by nepotřeboval železo a kyslík, že.
Věřím na rovnováhu i v čase: tak dlouho, jak se to plížilo, tak dlouho to bude potřebovat na odplížení, což v tomhle mém případě může být ještě/už jenom rok.
Tisíckrát a jednou jsem si v uplynulém období položila stejnou otázku: proč zrovna já, člověk tak poctivě pečující o svoje zdraví, jsem se zvrtla do stavu tělesné nepohody, který na sebe nabalil i rozladění psychické. Proč mám imunitu na cimprcampr, proč je moje tělo mimo kondici jakou si zaslouží, jak je to možné, když se otužuji, vyživuji, cvičím, spím, miluji, cítím se spokojená se svým životem, proč mi do toho mého pocitu šťastného stárnutí začala házet vidle autoimunita, proč moje vlastní buňky bojují proti svým - mým vlastním buňkám. A to nejen ulcerosní kolitida, se kterou jsem teď několik let žila v klidném partnerství, ve vzájemné úctě, v remisi.
Když se začaly dít divné věci a nebylo mi dobře, přistihla jsem se, že si dávám za vinu očkování proti COVIDU-19. Jak lehké je však na něco nebo na někoho házet špínu, když o tom nebo o něm nic nevíme, že?!
Pátrala jsem v publikačních systémech:
Důkazy naznačují vztah mezi COVID-19 a autoimunitními onemocněními. COVID-19 sdílí podobnosti s autoimunitními onemocněními v klinických projevech, imunitních reakcích a patogenních mechanismech. Na patogenezi obou chorobných stavů se podílejí robustní imunitní reakce. Autoprotilátky jako charakteristický znak autoimunitních onemocnění lze detekovat také u pacientů s COVID-19. Navíc bylo hlášeno, že u některých pacientů se po infekci COVID-19 rozvinou autoimunitní onemocnění, jako je Guillain-Barrého syndrom nebo systémový lupus erythematodes.
Spekuluje se, že SARS-CoV-2 může narušit autotoleranci a spouštět autoimunitní reakce prostřednictvím zkřížené reaktivity s hostitelskými buňkami. Riziko infekce a prognóza COVID-19 u pacientů s autoimunitními onemocněními zůstává kontroverzní, ale důrazně se doporučuje dodržování léčebnách režimů pacientů k prevenci vzplanutí autoimunitních onemocnění.
Stále jsou to ale jen spekulace, je potřeba ještě více údajů, abychom lépe porozuměli vztahu mezi COVID-19 a autoimunitou a charakterizovali riziko a závažnost COVID-19 u pacientů s již existujícími autoimunitními onemocněními.
Mírný průběh onemocnění Covid-19 může způsobit relaps nebo vzplanutí ulcerosní kolitidy, protože gastrointestinální trakt je již labilní a náchylný k prozánětlivému účinku viru, může způsobit přitěžující prezentaci.
Už se nesnažím pídit po tom, co se vlastně stalo, připomíná mi to dohady na téma jestli bylo první vejce nebo slepice. Dnes už jsem nad tím. Mám výborné lékaře, ale snažím se i sama, aktivně. Učím se žít zase s jinými neduhy, než na jaké jsem byla zvyklá dosud. Věřím, že se všechno zase vrátí do normálu, nemusí do úplného zdraví, ale aspoň do remise, klidu, rovnováhy.
"Cokoliv, co navrátí organismus do normálního stavu rovnováhy, je léčivé."
Léčím se.
Snažím se míchat si ingredience ze všech čtyř kbelíků pro výkon a zotavení. (Článek o čtyřech kbelících najdete brzy dokončený).
A myslím na Vás všechny, které potkalo něco podobného poprvé, nemáte ještě žádnou zkušenost s autoimunitou. Nevěšte hlavu a netrapte se zbytečným stresem a úzkostí. Stres, který máme z těch potíží, z nejistoty, z dyskomfortu, ještě víc podporuje tyhle autoimunutní potíže samotné. Hledejte způsoby jak se s tím Vaším typem poruchy co nejrychleji a nejlépe sžít. Protože tohle všechno není vůbec nic proti opravdu vážným trápením.
Beata BB
COVID-19 and autoimmune diseases - PubMed (nih.gov)
Ulcerative colitis as a possible sequela of COVID-19 Infection: The endless story - ScienceDirect