10 týdnů s Wim Hofem

27.8.2021 06:52
"Feeling is understanding." "Take the time to reflect and appreciate how far you have come." Wim Hof

/Pův. čl. je ze 16. 4. 2021. Kurz jsem absolvovala slavnostním ponorem v den svých 52. narozenin/.

Doznívá ve mně uplynulých deset týdnů kurzu s Wimem Hofem.

Jeho metoda je teď in, v době kovidové chtěl každý, kdo do té doby nezačal, začít s otužováním. Někdo skočí pod ledovou sprchu nebo se ponoří do ledové vody jakoby se nechumelilo, jiný potřebuje návod a vedení. Wim Hof a tým lidí kolem něj úspěšně využili tuhle dobu, aby se podělili o poznatky a zkušenosti z dlouholeté praxe pana Hofa. 

I já chtěla poznat jeho styl. Přečetla jsem knihu, viděla různá videa, vlastně už před léty na Fakultě tělesné kultury v Olomouci jsem se v rámci nějakého semináře vedeného současným děkanem fakulty Michalem Šafářem seznámila s částí jeho metody. Teď přišel čas a chuť poznat a pochopit víc. Už nejsem malá, takže vím, že co funguje na jednoho, nemusí fungovat na druhého, co jednomu přináší radost a zdravotní benefity, může druhému vyvolat stres a tím pádem zdraví poškodit. Toto se týká úplně všeho v lidském životě. Proto už ve svém věku nevyhledávám extrémy, ale rovnováhu. S tím jsem taky šla do tohoto kurzu, ne po hlavě, ale s kontrolou nad sebou samou. Dočetla jsem se, že Wim Hof Metoda (dále jen WHM) pomohla už dosti lidem s autoimunitní poruchou, tou, co mám já, ulcerosní kolitidou. Byla jsem zvědavá, na čem že to má založeno, proč má tolik příznivců a zároveň dost odpůrců a kritiků. Zkrátka, chtěla jsem to zkusit.

Nyní, po pro mě úspěšném dokončení celého kurzu jsem šťastná, že jsem do toho šla. 

Vím, že nebudu běhat v trenkách uprostřed zimy, ani sedět a meditovat uprostřed ledového království. Ale stoprocentně už nebudu nadávat, například když překopnou horkovod, že teče jen studená sprcha, a s velkou radostí se z času na čas ponořím do jakkoli studené přírodní nádrže, jezera, vody, kterou v přírodě natrefím. Tak jako kdysi, v mládí, před autoimunitní ulcerosní kolitidou, tzn. už zase bez bloku, bázně, strachu, stresu, naopak s chutí, radostí a láskou. Ten pocit, když jdu do té vody a ona vytváří krustu na mém těle, postupně od chodidel až po uši, ten je fakt návykový a dokáže být jistě i nebezpečný, s návodem, tréninkem a přítelem po ruce však je opojný a pro mě osobně nemá obdoby, nemám nic, s čím bych to srovnala.

Přírodní jezero nebudu mít po ruce každý den, ale do mé každodenní ranní rutiny přibyla položka, ke které jsem ještě nedávno cítila něco, co mi připadalo jako nepřekonatelný odpor. Ledová sprcha. Mohu Vám říct, že mně osobně teď už připadá daleko horší ta sprcha než ponor do koupele, ale po válce je každý generál. Wim ví, proč to lidi učí osm týdnů pod sprchou než je pustí do koupele. 

A taky, pokud by ještě někdy znovu nastal relaps mé poruchy v té podobě s ne úplně příjemnými bolestmi kloubů, zkusím kryokabinu. Už nebudu mít ten zmiňovaný blok, stres, odpor, už ten mráz, respektive ten krok do něj, zvládnu.

Zůstanu i nadále opatrná, co se dechové metody WHM týká, musím trochu souhlasit s kritiky WHM, ono to pro někoho může být opravdu ne úplně zdravá hyperventilace. Nechci tady rozebírat a ani mi to nepřísluší, jen jsem ráda, že znám i ty opačné názory a jiné dýchací techniky, například hyperkapnie, Oxygen Advantage Patricka McKeowna je mi bližší. Proč? Protože chci žít, praktikovat, hlásat a podporovat všechno co prospívá PROaktivnímu zdravému stárnutí, dlouhověkosti, nejen té pohybové, věřím, že to "zdravé" se nachází někde na hranicích příjemného s nezhýčkaným, střídmého, ne extrémního, jestli mi rozumíte. Jo, jistě, je to neskutečný mazec, co dokáže udělat 5 Wimových dechových setů zakončených kliky v dechových zádržích, já to fakt brala vážně a motala se mi hlava většinu rán v týdnu, dostala jsem se po nich do jógových pozic, o kterých se mi v mé zlaté éře jógy ani nesnilo a když jsem pak poprvé vydržela pod ledovou sprchou 10 minut, připadala jsem si normálně sjetá. Vlastním dechem, ledem, tělem, myslí. Omamný krásný pocit. Rovnováha mezi sympatikem a parasympatikem. Očistíš se, zbavíš jedů. Jenže on ten kysličník uhličitý zas tak úplně jedovatý a zbytečný není, abychom se ho zbavovali, je ho taky potřeba. Ale tady už to utnu. Wim Hof sám říká, že tenhle klasický kurz, který jsem absolvovala, není breathing challenge, ale cold challenge. Takže za mě naprosto ok.

Naučila jsem se opravdu moc. Ještě víc jsem se spřáhla s přírodou a uprostřed v ní sama se sebou. Ztišila jsem se a jde mi to líp než jsem si kdy myslela, že jsem toho schopná. Cítím se daleko silnější v kontrole sama nad sebou, v interakci se stresem, ono po tom roce, který máme všichni za sebou, kdy jsem já osobně žila mezi live nelive realitou na klinice s kovidáriem a virtuální realitou s vámi a cvičením, jsem zřejmě potřebovala trochu změnit způsob jak se s tím vším vyrovnat, posunout jazýčky vah zase jinak, vmísit jinou dávku variability do tréninku.

Když jsem nebyla zahloubaná do sebe, myslela jsem na Vás. Co Vám z této mé zkušenosti předám? Zážitky jsou nepřenositelné, jeden vzkaz však ale mám:

Každý z Vás něco chce, za něčím jde, každý z Vás dokáže, co dokázat opravdu chce. Myslím tím v tréninku, v takovém tom sám se sebou, nejen tělesném. Vy sami jste schopní naprosto všeho, jen to nevíte, protože to vědět nechcete, nenajdete si ani čas se nad tím zamyslet. Člověk je tvor líný a schopný se neustále na něco vymlouvat, něco začít a zase toho nechat, přerušovat, nedat čas pocitům, vjemům a skutečnostem, do sebe zapadnout. Nemyslím to zle, chápete, že ano.

Máte-li oporu v podobě blízkého člověka, dobrých přátel, pak stačí odhodlání, Vaše vůle a trpělivost. A dokážete to, co chcete dokázat. Mohou to být úplně malé věci, prkotiny, však důležité je si najít čas se nad nimi zamyslet, proč je děláte, jaký máte důvod k jejich praktikování, co Vám dávají, popřemýšlet a ocenit sám sebe, jak daleko jsem došel. Pak neusnout na vavřínech, s pokorou a sílou jít zase kousek dál.

Tím článkem Vás ani náhodou nenavádím na Wim Hofovy praktiky. Naopak. Neznáte-li důvod proč chcete něco takového zkoušet, nemyslím teď konkrétně jen WHM, cokoliv, nepouštějte se do toho. A ještě jeden vzkaz, nikomu nedoporučuji učit se to jen podle WH knihy a videí, když, tak jen člověk, který umí mít kontrolu nad sebou samým a maličko už něco o těle, duši, spiritualitě, dýchání, kyslíku, otužování, slyšel. Jinak bych bez zodpovědného instruktora WHM do toho nešla (aby bylo jasno, já jím nejsem a nebudu :-)).  

Buďte na sebe opatrní a tužte se! Věřte sami sobě, sami ve svoji vlastní sílu a najděte si čas hledat a vidět rovnováhu, nikoliv extrémy. A když Vás ty extrémy lákají a táhnou, běžte si pro ně postupně, po částech, i když se Vám zdají ty "části" nudné, na konci nebo až časem po teprve zjistíte, jak velký význam tyhle nudné pasáže vlastně měly.

Pro každého z nás má rovnováha jiná měřítka, jiné parametry, je důležité je umět vnímat. Pocity, na těch záleží. Najděte si čas na restrospektivní pohled sám na sám. Oceníte, kam až jste došli. Je to ta nejvíc nejpohonnější hmota a síla pro cestu dál.

Beata

P.S. Děkuji Evelii a Irče, za podporu, se kterou se mnou všech deset týdnů šly a sdílely se mnou moje pocity. Za to, že byly osobně u toho vyvrcholení, a to musím ještě dodat, že Evelii šla se mnou, do té vody, i bez kurzu :-). A to je právě ono, co se jednomu zdá naprosto na pohodu, druhý  může cítit jinak. Manželovi jsem poděkovala milionkrát, i těchto deset týdnů nade mnou každé ráno o půl páté láskyplně kroutil hlavou a moudře mlčel, protože věděl, že si to stejně udělám po svém, a (pro)mluvil vždy ve správný čas, aby řekl právě přesně to ono, co jsem v tu chvíli potřebovala slyšet.  Děkuji. Miluji.