Jarní dynamika a svátek lásky

Narodila jsem se v dubnu, možná to souvisí, možná ne, ale jaro vnímám jinak, než všechna tři další roční období. Těžko to nějak vysvětlit a přenést, ale vnímám ten začátek nového života. Zpravidla v tu dobu teprve dokončuji minulý rok, vypořádávám se z jeho resty, doléčuji případné nemoci, zranění, bolesti. Už jsem o tom mockrát psala, že i naši společnou manželskou dovolenou trávíme obvykle takzvaně mezi zimou a jarem.

Baví mě vnímat ty nenápadné nové výhonky, co se zelenají ještě pod sněhovou peřinou. Představuji si, kolik energie na to potřebují, kolik slunečních paprsků, aby se jim podařilo ten sníh prorazit. A že se jim to vždycky, každý rok podaří, přestože jdou na to pomalu, rozvážně, a kolikrát i promrznou. Ale nevzdají to.

S jarem vnímám jinak i samotné plynutí času. Ne jako běh o překot. Probouzení. Aktivace. Rozehřívání. Postupně. Pomalu, ale jistě. Startovat sílu, ale uklidňovat ji spolu se zimou, však ona se ta síla dočká. 

I v ostatních ročních obdobích uctívám jaro. Každé ráno. Ráno jako jaro. Žádný běh o překot bez moudré předehry. Předehra jako rozcvička. Aktivace. Rozehřátí. Postupně. Pomalu, ale jistě. Startovat sílu, ale uklidňovat ji spolu s nocí, která je teprve na odchodu. Však den se dočká. 

Necítíte v tom obrovský smysl?

Vždy než přivítám nový den, loučím se tak, že děkuji za ten předešlý. (Nemám dojem, že je to věkem, dělám to tak už hodně let. S věkem tohle nesouvisí. Se spoustou klacků pod nohama, pádů, zklamání a vstání. S tím tohle nejspíš souvisí.) Projdu si ten předchozí den se zavřenýma očima, celý pozpátku. Prohlédnu si případné fotky, mám-li nějaké v mobilu. Zapíšu si do diáře poděkování za konkrétní události, vjemy, zážitky. Nepotřebuji atrakce kdovíjakého formátu, abych měla zážitky k zapsání. Beru ty obyčejné prosté věci, protože ty jsou stejně nejlepší.

Stejným způsobem si pak se zavřenýma očima projdu své tělo. Mám svoji vlastní mapu, v tomhle se neřídím žádnými naučenými pravidly. Moje tělo je moje tělo, nikdo jiný o něm neví víc, jen já si s ním mohu otevřeně popovídat. A poděkovat. Že dýchám. Že se hýbu. Že na rozdíl od spousty lidí mohu. 

Přijde mi, že na chvíli přibrzdím čas. Že tím uctím všechno, co se děje, že si to líp prožiju. Jestli mi rozumíte jak to myslím.

Jaro přenáším do bbleisure světa. Každý z nás do něj nese něco svého. Ze sebe. Ze srdce. 

Láska.

Dnes v noci (30. dubna) podle některých tradic začíná svátek zvaný Beltain. Čas lásky. Kdo máte náš diář 2023 nebo znáte cykličnost ženy a příměry k ročním období, víte, že jaro začíná jako nová energie, jako obnova síly a sebedůvěry po menstruaci. Že tyto energie a dynamika připomínají jaro. Ztracená krása zimní krajiny pučí zevnitř ven v zárodcích nového. O Beltainu kraluje Milenka, ta umí vnímat svět všemi smysly. Umí milovat sama sebe, milovat druhé. To umí i žena menopauzální.

Beltain je oslava lásky, partnerství, sexuality, smyslnosti, plodnosti. 

Příroda už bývá úplně probuzená, v těchto časech je to lehce se zpožděním, ale i tak už všechno kvete. Je pod čím se na první máj políbit.  A radovat se. Začíná světlá polovina roku. Teplo, slunce, život.

Necítíte v tom všem hlubokou smyslnost?

Jaro přenášíme do bbleisure rytmu, do všech našich společných i indivindi aktivit, cvičení, speciálů, protokolů. Všechna klíčová slova z tohoto zamyšlení se objevila v našich konkrétních fyzických etudách. 

Nespěcháme.

Ctíme rovnováhu.

Oslavujeme a děkujeme, že víme, že všechno má svůj čas.

Oslavujeme život a lásku.

Cítím velkou vděčnost.

Smysluplnost a smyslnost.

Mimochodem, podle starých tradic, kdo ráno 1. května vyběhne na kopec a uvítá vycházející slunce, tomu ono požehná zdravím na celý rok.

;-)

Krásný lásky čas Vám všem!

Beata BB